Překvapení pro trpělivé s vůní benzínu
Před pár dny jsem v rádiu slyšela anketu, kde lidé mohli sdílet, co jim voní a co naopak vůbec. K mému velkému překvapení tam jako oblíbená nápadně dominovala vůně benzínu.
Přiznám se, že mi z té „vůně“ obvykle bývalo spíše nevolno a měla jsem ji spojenou hlavně s čerpací stanicí a sekačkou na trávu. Díky kreativní technice, kterou vám v tomto článku představím, se mi ale také spojila se soustředěnou myslí, trpělivou prací a hlavně s obrovským překvapením na závěr.
Stalo se to po čtyřhodinovém minikurzu linorytu.
Nikdy dříve jsem linoryt nezkoušela. Měla jsem určitou představu, ale upřímně mě velmi překvapilo, jak to jde snadno a jakých úžasných variací může výsledek dosáhnout.
První chybný dojem, který mi lektorka Lucka shodila, bylo to, že to vždy musí být pouze jednobarevný tisk. Ale k frajeřinkám později :).
Navíc se dá zvládnout i z pohodlí domova. Pokud chcete jít rovnou na věc, přeskočte na druhou polovinu článku k nadpisu Jak na to doma?.
Tak jak se to tedy dělá?
Potřebujete k tomu lino. Čím je tvrdší, tím se do něho bude hůře rýt, ale uděláte z něho mnoho tisků. Obyčejné lino ze vzorníku lin, co jsme měly my, jich prý určitě zvládne i 100.
Ryje se na jeho rub. Každé má už z výroby i na rubové straně určitý vzorek, který by se projevil na tisku, a proto je nutné ho nejprve osmirkovat jemným papírem. Tím se vzorek odstraní, nebo alespoň zjemní, a také se případně lino zbaví škrábanců. Pak se omyje a osuší.
Následně už se na něho může kreslit tužkou, nebo přenášet obrázek pomocí kopírovacího papíru.
Pozn. Existují samozřejmě i profi lina určená přímo k linorytu. Jsou měkčí, ale cenově trošku někde jinde. (např. jeden kus A5 za cca 99,- Kč)
Pokud ve vás už hlodá zvědavost a chcete si linoryt vyzkoušet, budete se hned na začátku muset poprat se dvěma velkými výzvami:
- První výzva linorytu : ZRCADLO
Při kreslení vzoru na lino, nebo i při kopírování musí mít člověk na paměti, že natisknutý obrázek bude zrcadlově OBRÁCENÝ. Obzvlášť u textů na tohle pozor :).
Pro rytí se používají rydla, která mají více velikostí profilů písmen „v“, „u“, a nožík. Mohou být pro každý profil samostatná, nebo se jednotlivé hroty vyměňují na „násadě“ podle potřeby.
Je důležité lino při vyřezávání také správně držet (hlavně z bezpečnostních důvodů). Jedna ruka přidržuje lino ve spodní části a ryje se směrem od ruky (od sebe).
- Druhá výzva linorytu : BÍLÉ MUSÍ PRYČ
A to je naprosto zásadní. Odrývají se prostory mezi čárami. To, co je „bílé“, to se odrývá a to, co je černé (čáry tužkou) se nechává, resp. co chcete mít na tisku, to zůstává na rytině, co ne, to musí pryč.
Tohle mi opravdu přišlo trošku schizofrenní, ale jelikož jsem si pro začátek vybrala vlny, kde to nebylo až tak zásadní, tak jsem se na to až tak moc soustředit nemusela – až při „obřezávání“ lodičky.
Tato kreativní technika má mj. i jeden skvělý benefit
Samotné rytí zabere asi nejvíce času – samozřejmě podle velikosti a složitosti obrázku. Mně vyrytí lodičky na vlnách zabralo určitě 2 hodiny.
Za ten čas vám ale vaše hlava jistě poděkuje – obzvlášť, pokud ji máte plnou starostí, termínů, plánu na další dny, atp.
Když totiž ryjete do lina, chyba už nejde opravit (maximálně zakomponovat, nebo prostě přiznat :)). Musíte se tedy opravdu soustředit na to, co děláte a jak. Musíte být také opatrní, jinak vám vaše rydlo může skončit zabodnuté v ruce.
Tohle vše dohromady moc mysli neumožní zabývat se ještě něčím dalším.
Pozn: Přílišné zarytí rydla (třeba až na skrz) není problémem :). (myslím do lina, ne do ruky)
Zkušební tisk
Poté, co je rytina připravena, jde se na první tisk. Nejlepšího výsledku se dosáhne s kvalitními tiskařskými barvami. Sice jdou špatně umýt, ale po zaschnutí (cca týden) se dají dále kolorovat (doplňovat dalšími barvami) bez toho, aby se rozpíjely.
Nanášejí se na skleněnou nebo plastovou desku, kde se pomocí špachtličky namíchá potřebný odstín. Následně se „poválením“ nanese na hladký váleček a přenese se linoryt. Barva musí být rovnoměrně „rozválena“.
Na minikurzu jsme k tisku používaly lis, který obvykle používáme na vyválení keramické hlíny. Dospodu se umístil papír stejné velikosti, na kterou jsme chtěli tisknout.
Pak se na něj vycentroval natřený linoryt a opatrně se přiklopil papírem, na který se měl obrázek přenést tak, aby lícoval s tím spodním. Přikryje se to něčím, co mi připomínalo vatelín a „přejede válcem“.
Druhou variantou je použití ručního kuličkového grafického lisu. Jedná se o vynález českého umělce Miloše Slámy. Používá se například u větších linorytů, které by se nevešly do běžného lisu.
Samotná síla přítlaku je také celkem alchymie – ani moc ani málo. Když se přitlačí moc, nechtěně se obtiskne i barva v méně hlubokých výřezech, když málo, obrázek je světlý.
Mně první tisk přišel jako ten nejnapínavější. Samozřejmě se dělá hlavně proto, aby se odhalily a opravily případné nedostatky, ale ten moment překvapení, když „odlepujete“ papír s tiskem od lina je prostě jedinečný :).
A teď už je na řadě ten benzín
Mám na mysli technický (bezbarvý) benzín. Naší lektorce Lucce se osvědčil jako nejlepší čistič. Linoryt je před případnými opravami, ale i před další barvou (obzvlášť, když chcete použít jinou) nutno dobře vyčistit, stejně tak i váleček.
Tato technika není úplně pro netrpělivé kreativce, protože i po tisku musí barvy týden schnout (hlavně ty tiskařské).
Trpělivost je zkoušena hlavně u vícenásobných barevných tisků. Například: odryjete oblohu – natisknete (týden schne) – odryjete kmen stromů – dotisknete (týden schne) – odryjete trávu a listy – dotisknete (týden schne)….atd.
Toto je jedna z variant, jak dosáhnout vícebarevného obrázku. Existuje ale i další možnost. Pokud to povaha obrázku dovolí, rozřeže se jako puzzle. Jednotlivé dílky se nabarví požadovanou barvou a před tiskem zase složí do jednoho. Výsledkem je vícebarevný obrázek.
U mé lodičky na vlnách jsem při nanášení barvy na vlny lodičku jednoduše zakryla kouskem papírku a pak na ni nanášela barvu zvlášť (Lucka mi pomohla i štětcem – taky to jde :)).
Velmi efektní mi přišlo i překrývání barev různých odstínů (možná si všimnete různých odstínů modré na vlnách). Váleček se prostě „poválel“ na přechodu míchání barev na skleněné desce.
A jestě finále!
Po zaschnutí barev se pod tisk linorytu tužkou dopíše kolikátý je z kolika (např. 1/3), název díla, podepíše se autor a voilà je hotovo.
Ještě pár mých poznatků:
- Nezkušenou ruku to bude možná stát pár puchýřů od toho, jak ruka není zvyklá pracovat s rydlem, ale výsledek rozhodně stojí za to. Vezměte si k ruce pro jistotu pár náplastí.
- Pokud nejste zvyklí pracovat v rukavicích, počítejte s tím, že se dost umažete - hlavně u čištění.
- Určitě z vás bude i po ukončení akce dost cítit benzín. 🙂
Možná, že už teď víte, že si tohle prostě chcete vyzkoušet, ale nemáte zrovna nějaký příhodný kurz na dosah, nevadí, vyzkoušela jsem jak si s tím poradit i bez ateliéru ;-).
Jak na to doma?
Budete potřebovat:
- Hladké lino bez vzorku, příp. smirkový papír.
- Rydla. Já jsem použila rydla, která jsem si kdysi koupila v papírnictví cca za 64 Kč. Pravda, potřebují trochu více síly, ale na menší projekty, nebo vyzkoušení, zda vás "to chytne", to podle mě za ty dva čaje v kavárně stojí. Jen pro představu, jedno profi rydlo se pohybuje kolem 500 Kč, na kurzu jsme používaly sadu, kterou (v době psaní tohoto článku) seženete okolo 300 Kč.
- Barvy. Pokud nechcete, aby byla vaše domácnost cítit po benzínu (příp. jiném čističi), použijte například akrylové. Vyzkoušela jsem metalickou zelenou (kterou jsem měla doma z jiného projektu)a fungovala parádně.
- Hladký váleček na barvu. Pokud nemáte, stejně jako já, poradíte si určitě i s kouskem houbičky na mytí nádobí.
- Lžičku nebo "vypouklou" vařečku.
- Papír nebo čtvrtku na kterou chcete tisknout.
1. Příprava lina a přenesení obrázku
Rubovou stranu lina obruste jemným smirkovým papírem. Doporučuji tuto činnost dělat přímo nad košem nebo například na balkóně. Vzniká tak velmi jemný prach.
Poté lino omyjte vodou, aby se zbavilo nečistot a osušte.
Pak už si můžete sami nakreslit obrázek, nebo ho na lino přenést pomocí kopírovacího papíru.
Mějte přitom na paměti, že natisknutý obrázek bude zrcadlově obrácený.
Pozn: Pokud zrovna nemáte kopírovací papír, pomůžete si tak, že zadní stranu papíru s obrázkem přečmáráte měkkou tužkou (např. 8B), umístíte na lino a znovu obtáhnete linie obrázku. Obrázek se tak na lino okopíruje :).
2. Rytí
A hurá na to! Můžete se do toho pustit. Jenom je důležité mít na paměti druhou velmi důležitou věc a to je ta, že to, co chcete na tisku, to na rytině necháváte, co nechcete, musí pryč.
Já jsem u kytičky zkombinovala obě možnosti. U okvětních lístků jsem chtěla kontury, u lístečků naopak výplně.
Dejte si pozor také na techniku. Lino přidržujte jednou rukou ve spodní části a odrývejte směrem od ní (jakoby nahoru), aby vám rydlo nezůstalo zapíchnuté v ruce.
Pokud se vám nechce odrývat celé „okolí“ vašeho obrázku, resp. není tam nic, co byste chtěli mít na tisku, můžete si práci trošku zjednodušit a okolí jednoduše odstřihnout nůžkami.
(To určitě uvítáte, pokud nemáte profi rydla jako já, protože práce s nimi je trošku náročnější na sílu.)
2. Barvy a tisk
Co se týče nanášení tiskařské barvy a čištění, osobně bych to přesunula ven (když je hezky), nebo alespoň někam do dílny, kde se odér benzínu ztratí. Pokud vám to ale nevadí (nebo někomu z rodiny), klidně se to dá zvládnout i v domácích podmínkách, jen doporučuji vše, co nechcete mít umazané, zakrýt a dostatečně u toho větrat.
Jelikož bylo venku kolem nuly a v bytě jsem to s tiskařskými barvami podstupovat nechtěla, zkoušela jsem tedy použít jiné, které jsem měla doma.
První byla univerzální na všechny povrchy (na obrázku fialová), ale s tou se mi vždy od linorytu odtrhl i kus čtvrtky na kterou jsem tiskla. Takže nedoporučuji!
S druhou, akrylovou metalickou zelenou, už to šlo krásně :).
Houbičkou postupně „natupujte“ barvu po celé ploše obrázku.
Snažte se, aby byla rovnoměrně rozmístěna a nebyla jí příliš velká vrstva (zalila by rýhy a ty by se pak otiskly).
Pokud si s tímhle nevíte moc rady, vůbec se toho nebojte. Až provedete tisk, poznáte, jestli to bylo hodně, málo nebo nerovnoměrně a další tisk podle toho upravíte.
Pozn.: Důvod proč jsem použila houbičku a ne štětec je ten, že barva byla moc hustá. Štětcem by se mi nepovedlo dosáhnout tak tenké vrstvy bez toho, aby byly znatelné tahy. Ty jsem na obrázku nechtěla.
Připravte si první čtvrtku (nebo papír) stejného rozměru jako tu, na kterou chcete tisknout.
Vycentrujte tam natřený obrázek a opatrně přiklopte druhým papírem tak, aby lícoval s tím spodním. (Ja já jsem tiskla na velikost A6).
Jednou rukou si přidržujte papír a druhou opatrně přejíždějte lžící nebo vařečkou po papíru.
Pozn. Opět pak uvidíte, jestli jste to provedly správně, případně také zjistíte, jestli je to vůbec potřeba.
Při opakovaných pokusech možná přijdete, stejně jako já, na to, že stačí lehce obrázek uhladit dlaní a také se krásně obtiskne.
Následuje napětí plné nejrůznějšího očekávání a pak ta super chvilka, kdy odklopíte vrchní papír a uvidíte, co jste vytvořily. 🙂
Na tisku pak poznáte, co je případně nutné trošku vylepšit. Např. obrázek vlevo dole (příliš mnoho barvy). Také se vám ukáže, co je potřeba ještě odrýt (jakési cákance okolo kytky) apod.
Zaujala vás tato technika? Skvělé! Tady je pár tipů, co můžete vyzkoušet:
- Přáníčka a pozvánky k nejrůznějším příležitostem.
- Ozdobné jmenovky na dárky nebo na domácí marmeládu.
- Nejrůznější razítka (pro děti; s vašimi iniciály; pro výrobu autorské látky; apod.) - stačí lino nalepit na dřevěnou destičku.
- Obrázek, který pak můžete domalovat např. akvarelovými barvami (v závislosti na použiých barvách).
Jdete to hned vyzkoušet? To je skvělé. Budu moc ráda, když mi napíšete, jak to dopadlo nebo posdílíte své postřehy v naší uzavřené FB skupince.
Pokud vás „tohle baví“, můžete se také přidat k FB funpage Vyrábím si radost. Tak vám neuteče žádný další článek ani další tipy a postřehy.
Možná by vás mohlo také zajímat:
Stromeček s křišťály je jedna z věcí, kterou jistě zvládnete vyrobit i bez předchozích zkušeností s prácí s drátem. V článku se dozvíte jak na to.
Lámete si hlavu před každou oslavou, Vánoci, výročím,…? Chce to systém. V článku se dozvíte, co se nejvíce osvědčilo mně a jak to zvládnete i vy.
Jsem nadšená objevovatelka nejrůznějších výtvarných a rukodělných technik. Přináším rady, tipy a jednoduché návody, které mohou posloužit jako kompas na začátku cesty za vlastnoručně vyrobenými originálními bytovými doplňky, dárky pro radost a také relaxem.
Také jsem autorkou eBooku Jak si vyrobit šablonu, kompletního postupu výroby šablony z vašeho obrázku a přípravy na další tvoření.