Co jsem si přála vědět o výrobě mandalového obrazu, než jsem se do ní pustila... Netrvalo by mi to tak dlouho!
Věřím, že jste už viděli indiánský lapač snů. Výplet některých vypadá jako pavučinka, někdy jako mandala. Věší se nad postel, aby zachytil zlé sny, které pak sluníčko zažene.
Na svém kreativním wish listu jsem ho měla už dlouhou dobu, ale spíše někde vzadu. Pak jsem ale někde na Pinterestu viděla, že když se jich dá více dohromady, vytvoří to zajímavý obraz. Podívala jsem se na prázdné místo nad postelí a v tu chvíli se tento projekt posunul do top 3. Tohle chci!
Cesta k němu byla docela dlouhá, ale výsledek stojí za to. Samozřejmě, že úplně neodpovídá mé původní představě, ale to nevadí – to je běžná součást tvůrčího procesu. Mám opravdu MOC PŘÍJEMNÝ POCIT, kdykoliv se na tento svůj výtvor podívám.
Původně jsem o tomto projektu ani nechtěla psát žádný článek. Proto se také rovnou omlouvám, že nemám dostatečnou fotodokumentaci z průběhu výroby. Říkala jsem si: „co bych tam jako psala,“ – uháčkujte mandaly, upevněte do rámečků a spojte do obrazce. Žádná věda, že ?!
No jo, ale když je to takto snadné, proč mi to tak dlouho trvalo? (cca 1,5 let, než jsem ho dovedla ke zdárnému konci). Ok, samozřejmě ho ve finále předběhlo pár jiných projektů, ale i tak to byl celkem proces. Tady jsou tipy, které mi ho nakonec pomohly zdárně dokončit.
Tipy pro výrobu háčkovaných mandal (lapačů snů)
Co budete potřebovat k výrobě háčkovaných mandal:
Rámečky/rávky: Původně jsem zvažovala použít kovové rámečky. Přišly mi vzdušnější. Ale jejich cena pro mě nebyla přijatelná. Pátrala jsem dál a zjistila, že jde koupit celá sada dřevěných kroužků za mnohem výhodnější cenu.
To mi vyhovovalo také proto, že jsem předem nedokázala odhadnout, jaké průměry a kolik rámečků budu ve finále potřebovat, ani jsem si nedokázala představit, jak budou poskládány. Posledním PRO byla i skutečnost, že mám mnohem raději dřevo než kov :).
Poznámka k „osmičce“:
Když jsem napínala tu největší mandalu, rámeček se maličko zkroutil do osmičky, ale ne nějak hrozně (dalo se to zkorigovat pár hřebíčky – viz dále). Pokud budete používat drátěný rámeček, nejprve se ujistěte, jestli se při větším „napětí“ nezdeformuje. Myslím, že by tu mohlo být riziko, že by se pak už nenarovnal do pěkného symetrického tvaru.
Háček a háčkovací příze. Když jsem se pouštěla do tohoto projektu, už jsem moc dobře věděla, kde bude viset. Počítala jsem tedy už s tím, že podklad bude oranžový – zvolila jsem bílou, ecru a zlatou (na fotce vypadá spíše jako hnědá). Zvolte si tedy takovou barvu (nebo jejich kombinaci), která vynikne na místě, kde budou mandaly viset.
Co se týče síly příze, tak ta záleží na efektu, kterého chcete dosáhnout. Vypozorovala jsem, že slabší u vzdušnějších vzorů vypadá mnohem křehčeji (chcete-li „romantičtěji“). Pokud je silnější nebo je i hustší vzor, celá mandala působí trošku hutněji a nevzniká tolik „kontrastů“ se zdí.
Já jsem hlavně „zpracovávala“ to, co jsem měla už doma s háčkem č. 6 (nebo 8 – není to na něm už dobře zřetelné). Např. na omotávání rámečku – HiMALAYA home cotton, RENK 122.02, na mandaly – KORDONET 30 a KORDONET 10, zlatá CAMELLIA (a ještě jedna sytější, od které jsem si neschovala „kolečko“) od YarnArt.
Poznámka ke zlaté ozdobné přízi:
Je moc krásná, ale zlato je vidět spíše z blízka, z dálky působí spíše jako hnědá. Pracovalo se mi s ní také o dost hůře než s obyčejnou bavlněnou, klubíčko se snadno rozmotávalo a „zauzlení“ byl tedy docela častý jev. Navíc je mandala docela hrubá na dotek. Možná, že vám to nevadí, ale u mě to tak nebyl takový „tvořivý požitek“ jako u obyčejné bavlněné příze.
Předloha/vzor mandaly.
Kde ho vzít? Samozřejmě toho spoustu najdete na Pinterestu, ale mně se obvykle nechce klikat na neznámé stránky a tak jsem zvolila jinou cestu. Nejprve jsem hledala ve starých časopisech (z druhé ruky) – našla jsem tam ale pouze minimum toho, co by se dalo k tomuto projektu využít (ale byla to alespoň další inspirace na jiné projekty/techniky). Takže tuhle cestu bych zrovna NEVOLILA – nepřišla mi moc efektivní (obzvlášť, když ten štos časopisů ležel ve špajzu pár měsíců, než jsem se rozhodla jej „zpracovat“).
Úplnou náhodou jsem pak v knihovně narazila na tematické časopisy. Podle návodů na krajkové dečky jsem pak uháčkovala většinu mandal.
„Neviditelná niť“ nebo vlasec (event. jiná pevná niť). Použijete ji/ho k vypínání mandaly do rámečku a ke spojování.
„Neviditelnou niť jsem kdysi dostala jako dárek – je mnohem slabší než obyčejný vlasec, ale téměř stejně tak pevná. Chová se více jako niť, takže upínání mandaly do rámečku šlo celkem snadno. Ani uzlíky se nerozvazovaly, jak se tak někdy stává u vlasce.
Postup výroby mandalové dekorace
1.
Rozložení mandal
Nejprve si srovnejte „prázdné“ rámečky do obrazce, který by se vám líbil. Moje zkušenost je taková, že s hotovými mandalami se více soustředíte na barevné rozdělení, nebo jak vám k sobě štymují vzory, a kombinovalo se mi to tak mnohem hůře. Doporučuji si to také hned vyfotit – později to rozhodně uvítáte.
Poznámka k „předběžnému“ návrhu:
Nesvazujte se striktně tím, co vás napadlo jako první. Pokud se vám to ve finále bude líbit jinak, je to v pořádku. Nikdy to nemusí (pravděpodobně ani nemůže) být stejné jako ten „obrázek z Pinterestu“. Také jsem si to udělala po svém tak, jak mi to přišlo nejhezčí – plán neplán. Ta dřevěná mandala si tak musí počkat na jiný projekt. 🙂
2.
Uháčkování/upletení mandal
Vyberte si podle svého vkusu a své zručnosti. Jen velikost dečky/mandaly volte tak, aby byla o něco menší než rámeček – pěkně se při napínání „narovná“. Podle pružnosti vzoru cca 1 – 2 cm.
Poznámka k mandale:
Pokud vám přijde, že je mandala po uháčkování taková nic moc, nevěšte hlavu a rozhodně ji „nazahazujte“. Vypněte ji nejdříve do rámečku a teprve potom se rozhodněte, zda ji použijete nebo ne – uvidíte, že v rámečku bude vypadat o hodně LÉPE.
Tip k výběru vzoru:
Není vždycky nutné háčkovat celou dečku. Řiďte se průměrem rámečků. Na ty menší někdy stačí jenom pár prostředních řad.
Tip ke „správné“ velikosti mandaly
Uháčkovanou mandalu jsem přidržela rukou v jednom místě rámečku, střed narovnala přibližně na střed rámečku a opačný konec jsem natáhla na protější stranu rámečku (zjednodušeně od 12 hodin na 6) a když dosáhla, věděla jsem, že je to ok.
Tip pro další postup:
Doporučuji si dát „plánované“ rávky z prvního kroku hned stranou a vyrábět pak mandalu přímo pro daný rámeček a vždy ji kompletně dokončit. Pak se nestane, že máte více mandal nebo i jiných rozměrů.
Navíc je to skvělé v tom, že uvidíte, jak vám dílko pěkně „roste“ a bude vás to více MOTIVOVAT k dalšímu postupu!
K té DOKONALOSTI:
V jednom postu jsem psala, že tohle není projekt o dokonalosti. A fakt ne! Ani jedna mandala není vyrobená bez chyby!
Zkušené oko zručné pletařky/háčkařky si určitě povšimne pár chyb v metrixu. Samozřejmě, že jsem občas udělala ve vzoru nějakou chybu – obzvlášť mě to štvalo v posledních řadách, kdy by bylo nutné vypárat opravdu velký kus. A to se mi samozřejmě nechtělo – těšila jsem se na výsledek, nechtěla jsem nic párat.
No, na začátku mandaly jsem to klidně vypárala – protože, když je v základu zásadní chyba, mandala nebude pěkně symetrická, ale na okrajích už se dá ledacos zamaskovat. Takže tu a tam bylo potřeba nějaké to oko přidat, nebo naopak zase někde maličko ubrat.
Když jsem takto „improvizovala“ měla jsem z toho samozřejmě trochu špatný pocit – také mám ráda věci perfektní (ale často je to spíše na překážku ), ale tentokrát jsem se rozhodla to s odůvodněním „Z dálky to nebude vidět“ a „to se v CELKU ztratí“ pustit. A víte co?
Z dálky to opravdu není vidět, protože se to v CELKU ztratí 😀
(a kdyby náhodou bylo, jde to vždy rozdělat a opravit!)
😉
3.
Příprava rámečku a upevnění háčkované mandaly
Rámeček si můžete, tak jako já, nejprve „omotat“. Je to trošku piplačka (obzvlášť u těch větších), ale výsledný efekt, myslím, stojí za to. Když jsem omotávala najednou více přízemi, dala jsem si obě do pytlíčku a jen „prohazovala“ pytlíček. Lépe to také šlo, když jsem si práci položila na stůl – klubíčko se tolik nerozmotávalo.
K upnutí i spojování jsem použila „neviditelnou niť“. Dá se samozřejmě použít i vlasec. V tomto případě bych doporučila všechny uzlíky nasměrovat na zadní stranu mandaly a zakápnout sekundovým lepidlem, aby se nerozvazovaly.
Obyčejná niť mi zde nepřišla moc vhodná, pro napnutí je totiž někdy nutné vyvinout i větší sílu, obzvlášť když je uháčkovaná mandala o dost menší (event. hodně „pomačkaná“). Jakousi alternativou by mohlo být i nimo. I v tomto případě však doporučuji uzlíky zakápnout z rubové strany lepidlem. 🙂
Menší mandaly vypnete snadněji než ty velké. U těch doporučuji zachytit je nejprve minimálně na 4 místech (min. na 3, 6, 9 a 12 hodinách), aby byly rovnoměrně rozprostřené do rámečku. Snažte se střed mandaly situovat na střed rámečku.
Poznámka k „vystředění“:
I když bude střed trochu mimo, nevadí, mně se to také vždy nepovedlo (klidně se pozorněji podívejte na fotku) – když se ale díváte na vše jako celek, takové věci si možná ani nevšimnete).
Poznámka opět k „osmičce“:
Pokud se vám stane, že se po vypnutí mandaly rámeček trošku zdeformuje do osmičky, může se stát, že bude ve finále na zdi trochu odstávat – menší defekt nevadí (tedy pokud vám nevadí pár hřebíčků navíc do stěny) – viz dále.
3.
Kompletace hotových mandal
Ke svázání mandal k sobě jsem použila opět průhlednou niť. Ne moc pevně, na to už jsem neměla nervy :-), ale šlo by to určitě provléknout na více místech a zpevnit, ale já už se netrpělivě těšila, jak to bude vypadat na zdi, takže mi stačilo, když to drželo jakž takž tvar. Žádný speciální postup jsem nepoužila, jenom provléknout jakoby „osmičkou“ jednu i druhou mandalu a mezi nimi (uprostřed „osmičky“) dvakrát omotat a zauzlovat.
Zde by se, myslím, dala použít i obyčejná niť – není třeba tolik utahovat. V případě vlasce nebo nima bych uzlíky opět zakápla maličko lepidlem (Pozor, aby nebylo vidět).
4.
Jak to celé zavěsit?
V optimálním případě by stačily dva hřebíčky. … Ale…
Pokud to máte doma jako já a v podstatě tam nenajdete úplně rovnou stěnu (a pravý úhel :D), nebo některá mandala po vypnutí udělala “ lehkou osmičku“, může se stát, že vaše dílo bude někde trochu odstávat. Tento problém jsem vyřešila tak, že jsem tam prostě přidala pár hřebíčků navíc. Hřebíčky mohou být opravdu malé – já jsem použila ty, které můj taťka používá při výrobě včelařských rámečků.
BTW: Ten zlatý motýlek má také dva své – chtěla jsem, aby byl natočený určitým směrem a on prostě NE! … Jeden hřebík „pod křídlo“ a bylo. 🙂
Nebojte se experimentovat!
Pokud z toho budete mít ve finále divný pocit, nevadí. Odprostěte se od toho, že to mělo vypadat tak, jako na tom obrázku z Pinterestu, který vás do akce motivoval.
Mně třeba po dokončení přišlo, že tomu něco chybí. Nápad dát tam zlatého motýlka ke mně přišel, až když jsem si to celé prohlížela. A byla to přesně ta „zlatá tečka“ na konec, která chyběla.
Závěrem pár dalších postřehů:
-
Klidně to zkuste JINAK - já chtěla vidět, jak by to celé vypadalo se zlatou přízí (na obrázku, který mě inspiroval byly všechny bílé). Někde jsem ji i přidala do "omotávání" rámečku (proto nejsou všechny stejné). Na bílé zdi by se třeba více vyjímaly tmavé mandaly, nebo by šly naopak barevně sladit do barev použitých jinde v místnosti.
-
Tady nic není definitivní (i ty díry ve zdi se dají zadělat) :). Pokud vám nesedí nějaký vzor, rozmístění rámečků nebo barvy, vše jde ROZDĚLAT a UDĚLAT JINAK. Rámeček se tím nijak neznehodnotí a háčkovanou mandalu můžete použít na nějaký jiný projekt (třeba na keramiku).
Nebojte se během "výroby" měnit svůj záměr. Já jsem například měla v plánu spustit z mandal dolů provázky s macramé lístečky nebo korálky s peříčky, aby to více vypadalo jako lapače snů, ale nakonec jsem se rozhodla JINAK. Už teď mi to trochu připadá jako mrak, s těmi provázky by to možná spíš vypadalo jako mrak, ze kterého prší.
To ale nevylučuje možnost, že to někdy v budoucnu neudělám. Nebo že nevyměním ty zlaté mandaly za bílé. Nebo, nepřidám navíc ještě pár prázdných koleček - s nimi mi to přišlo docela zajímavé.
Tohle je přesně to, co se mi na takovýchto projektech líbí - jejich variabilita. Takže pokud se vám to nebude napoprvé líbit, dejte tomu trošku čas, určitě vás napadne, jak to vylepšit. - Nečekejte, až si na to uděláte čas. Většina mandal vznikla ve 2 týdnech před dokončením stylem 8 minut tady a 10 minut támhle. Největší "prostoje" vznikly z obelhávání typu "dám se do toho, až budu mít trochu volněji". Doporučuji si zrovna rozpracovanou mandalu nechat někde na očích, abyste ji mohli jednoduše vzít a udělat pár řad bez zdlouhavé přípravy.
- Nevadí, že nejste zručná pletařka/háčkařka. Jestli jste někdy něco uháčkovala a dokážete se zorientovat v návodu, zvládnete i vyrobit mandalu. Já mám třeba úplně špatnou techniku - držím háček jako pletací jehlici (ne tužku, jak by se správně mělo) - no, možná jsou někde nějaká oka volnější, ale v tomto projektu se to ztratilo - nebo naopak vytvořilo ještě zajímavější kontrasty s podkladem.
Kdybych věděla, jak budu z tohoto projektu nadšená, určitě bych se do něho pustila dříve. Mám velmi příjemný pocit vždy, když se na mandaly podívám. A také se konečně zaplnilo prázdné místo nad postelí (a použitý materiál také uvolnil nějaké místo – jen na chvilku – samozřejmě).
Doufám, že díky tipům, které jsem s vámi sdílela, bude vaše cesta o něco snažší a hlavně kratší. To, co vám vykouzlí úsměv na tváři nebo vyvolá pocit radosti, že jste to zvládli vyrobit vlastníma rukama, nemusí být vždy dokonalé, ani se to nemusí shodovat s původním záměrem, důležité je, aby vás bavila i ta cesta – o tom je „vyrábění radosti“
Moc mě baví, když si mohu prohlížet vaše výtvory. Pokud chcete, podělte se s nimi nebo i s dalšími zkušenostmi do komentáře. Budu se těšit :).
Kam dál?
Jednoduchý a snadno zapamatovatelný způsob, jak lze také kombinovat barvy bez znalosti pravidel barevného kruhu.
Jsem nadšená objevovatelka nejrůznějších výtvarných a rukodělných technik. Přináším rady, tipy a jednoduché návody, které mohou posloužit jako kompas na začátku cesty za vlastnoručně vyrobenými originálními bytovými doplňky, dárky pro radost a také relaxem.
Také jsem autorkou eBooku Šest nejčastějších překážek tvůrčího procesu a jak je překonat, ve kterém najdete tipy a návody ověřené v praxi na to, jak se nenechat odradit a konečně se pustit do svých vlastních tvůrčích projektů.